Zuzana Dvorská Šípová - Identita V

Zuzana Dvorská Šípová (*1977) vystudovala malbu (SUŠ grafická v Jihlavě, Radek Wiesner, Ivan Píchal), Pedagogickou fakultu UPOL a klasickou malbu (AVU, Zdeněk Beran, Michal Rittstein). V současné době vyučuje na základní umělecké škole. Autorka patří mezi přední české malířky věnující se hyperrealismu.

Příběh cyklu Identita začal nalezením kufru s osobními předměty svého dědečka, který měl s sebou při totálním nasazení v městě Gladbeck v Německu, kde jako 17letý zdravý mladík odjel v přeplněném vlaku. V jedné z největších továren na letecký pohon a biologická paliva Hydrierwerk Scholven byli rozděleni do pracovních táborů podle národnosti a vyznání. Pro mnoho lidí to bylo místo posledního pobytu, smrt způsobená nelidskými podmínkami, pokusy a častým bombardováním. Intimní a bolestná část života pro ty, kteří zůstali naživu a vrátili se do svých domovů. Zcela změněni. Dotýkat se dědečkových věcí neměla vnučka Zuzana dovoleno a stejně tak jako si o nich povídat. Kufr našla v době, když již dědeček nežil a kladla si otázku: „Proč zůstal kufr plný relikvií a příběhů ukryt?“

V nalézání souvislostí spojených s předměty denní potřeby Zuzaně pomáhala babička (Identita I, II). Díla z cyklu Identita I (2017) např. Zippo, Letadlo, Tabatěrka, Rodinné foto, Portrét, Mýdlová krabička, Příbor, Jídelna I, Jídelna II, se vztahují k původnímu tématu nalezených předmětů po dědečkovi v kufru. V cyklu Identita II (2018) se začaly objevovat i předměty dědečka nalezené na půdě, mimo kufr (Taška z Postřelmůvka, Anděl, Panenka). Po úmrtí babičky a vyklízení domu byly postupně objevovány i osobní předměty ostatních rodinných příslušníků, z nichž vycházel cyklus Identita III-IV (2019-2021, např. Botičky po mamince II., Kabát po dědečkovi, Šaty po babičce, Medvídek po mamince, Brouk, Pudingový prášek). Cyklus Identita IV byl dále rozšířen o dochované fotografie – momentky, na kterých dědeček zachytil své nejbližší. Pro výstavu v Galerii Václava Chada byly vytvořeny obrazy z cyklu Identita V (2023) – Háčkovaná krajka, Věneček I, Jeho květy, Háčkovaná záclona, které rozšiřují cyklus o příběh prababičky.

Neurčitost a nedohlednost domova vyjadřuje na obrazech autorky šedá barva pozadí. Mnohonásobně zvětšené předměty jako by levitovaly v prostoru, samy o sobě se stávají pevným bodem v prázdnu, jak podotýká sama umělkyně. Zachycuje konkrétní předměty či jejich fragmenty, u umělecké interpretace obrazu zdůrazňuje svůj osobní prožitek a vkládá do něj vlastní identitu.
Rodina je pro autorku velmi zásadní. Pracuje s oživením vzpomínek a předmětů, které by neměly být zapomenuty v čase. Snaží se nám zprostředkovat intimní příběhy, které za nalezenými předměty stojí. Překračování osobních hranic může pro každého znamenat něco zcela jiného. U Zuzany to byl moment, kdy vzala jednotlivé nalezené předměty do ruky, seznamovala se s nimi, pátrala v historii své rodiny a následně se snažila interpretovat vlastní pocity.

Miroslava Ptáčková