Václav Chad
Jedna z legend českého moderního umění
Ludvík Ševeček

Malíř Václav Chad se narodil 8. září 1923 v Břeclavi. Jeho rodina se ale brzy přestěhovala do Otrokovic. Po ukončení kvinty na uherskohradišťském gymnáziu byl (na základě úspěšného zvládnutí náročných přijímacích zkoušek) přijat na právě zřízenou Školu firmy Baťa ve Zlíně (1939), kterou absolvoval v roce 1944. Poté nastoupil jako výtvarník do propagačního oddělení Baťových závodů a v říjnu téhož roku se zapojil do protifašistického odboje, což se mu stalo osudným. Na sklonku války, 24. února 1945, po náhlé razii gestapa na firemním internátu, kde byl ubytován, byl několik desítek metrů před budovou Školy umění a Památníku Tomáše Bati - na útěku – zastřelen. Místo Chadova skonu dodnes připomíná nenápadný portrétní pomníček, vytvořený bezprostředně po válce (1946) jeho kolegou ze studia na Škole umění sochařem Milošem Axmanem. Samotná Škola umění představovala ve své době zcela ojedinělé výtvarné učiliště, s charakteristickými baťovskými rysy, se značným důrazem na sociální zajištění studentů po dobu studia, na jejich výchovu k samostatnosti a uplatnění v praxi. Hlavním cílem projektu sice byla výchova designérů pro potřeby firmy, ale jeho dosah nakonec původní záměr zřizovatelů značně přesáhl. Už tím, že tvůrce statutu školy a programu výuky, architekt František Kadlec, v jádru navazoval na koncepci studia na německém Bauhausu, který byl jak známo v roce 1933, po nástupu Hitlera k moci, rozpuštěn. Zlínské učiliště tak vlastně „v utajení“, v době nacistické okupace země (1939 – 1945), ve zcela odlišných historických souvislostech a ve ztížených společenských poměrech, jeho odkaz úspěšně zopakovalo a aktualizovalo. Ačkoliv škola vznikla v podvečer světové války a její rozmach omezovaly podmínky protektorátu, dospěla v krátkém čase do osobité podoby, kterou proměnila až změna politického klimatu po roce 1945.